Šumava 2007

18. – 20. 5. 2007


Sešel se rok s rokem a opět jsme vydali za poznáváním přírodních krás Šumavy. V pořadí už 4. ročník turistického výletu se konal se ve dnech 18. – 20. 5. 2007 a zúčastnilo se ho devatenáct turistů – nadšenců.
Tentokrát se cestou jsme nezastavovali u žádné pamětihodnosti. a zamířili přímo do srdce Šumavy, do horské vesničky Kvilda. Chtěli jsme ještě dnes navštívit prameny Vltavy. Vodohospodáři by měli znát, jak vypadá prameniště naší nejdelší a českému srdci nejbližší řeky. K prameništi jsme z Kvildy došli 6 km pohodlnou asfaltovou cestou. Pramen, který zde vytéká, leží ve výšce 1 315 m n.m., nedaleko státní hranice s Německem. Již před 2. světovou válkou bylo místo hojně navštěvované turisty, po válce do této lokality neměla veřejnost po dlouhá léty přístup. Dnes patří k nejnavštěvovanějším místům na Šumavě. Zpět do Kvildu jsme šli oklikou přes bývalou obec Bučinu, kde je i hraniční přechod pro pěší. Po příjezdu na místo ubytování v Českých Žlebech, bývalé sídlo vojenské roty, nás pan správce vítá už jako dobré známé. Večer jsme příjemně zakončili v hospůdce při kytaře a zpěvu a těšili jsme se na zítřek. Na sobotu byla naplánovaná zteč námi dosud nedobytého vrcholu Třístoličník. Z něho jsme chtěli po hřebenech dojít na Plechý a túru ukončit v až Nové Peci (obojí jsem navštívili v r. 2005).
Ráno jsme prvním vláčkem dojeli všichni do Nového údolí. Odsud se část z nás vydala cestou dlouhou asi 12 km kouzelnou krajinou zpět do Českých Žlebů, ostatní vyrazili směr Třístoličník. Jen nás trochu zarazilo, proč ostatní spolupasažéři z vlaku, kteří měli zjevně stejný cíl, mířili na německou stranu. Nejprve se šlo asi 5 km velmi příjemnou lesní cestou, část trasy vedla podél Schwarzenberského kanálu (podrobně viz Zpravodaj 2005). S úctou jsme se zastavili u památníčku stavitele kanálu Josefa Rosenauera. Ten předložil svému zaměstnavateli, knížeti Janu Nepomuku ze Schwarzenberga, v 70. letech 18. století geniální plán. Vyřešil dopravu dřeva z nepřístupných hvozdů Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Grosse Műhl a dále po Dunaji až do Vídně. Za dobu plavby bylo splaveno 8 milionů m3 dřeva. Plavba byla ukončena v r. 1892, kdy byla nahrazena rychlejší a levnější dopravou po železnici.
Procházková cesta pak skončila a začalo velmi prudké stoupání. A nás čekalo nemilé překvapení – tabulka oznamující, že cesta dál je uzavřena. Zapomněli jsme na orkán Kiril, který si na jaře na Šumavě ošklivě zařádil. Po chvilce váhání jsme statečně vyrazili vzhůru. Přelézali jsme, když to nešlo, tak obcházeli, obrovité padlé velikány. Když jsme se dosti vyčerpaní konečně vynořili z lesa, nevěřícně jsem zírali na maminku s kočárkem, staré lidi o holích. A pak nám padl zrak na zaparkovaná auta a pochopili jsme. Z německé strany vede na vrchol slušná asfaltka!
Na Třístoličníku (1 311 m n.m.) je na zajímavých skalnatých útvarech vybudováno vyhlídkové místo. Je zde také německá restaurace a prodejna suvenýrů. Odpočinuli jsme si zde a pokochali se krásnými výhledy; někdy odtud bývá vidět až do Alp. Od plánovaného pokračování naší trasy jsme vzhledem k prožité zkušenosti a dalším varovným tabulím upustili. Vydali jsme se po turistické stezce vedoucí po německé straně hor. Cesta byla průchodná, všechny stromy z ní byly již odstraněny a my jsme pohodlně sešli až do Haidmülle, upravené německé obce. Z ní jsme přešli přes hranici zpět do Nového údolí k vláčku. Dnešní výlet se nám trochu komplikoval, ale nikomu z nás to nevadilo, užili jsme alespoň trochu dobrodružství.
V neděli se na nás sluníčko, stejně jako předešlé dny, opět od rána smálo. Podnikli jsme asi 12 kilometrovou poslední túru ze Stožce přes okraj obce Dobrá zpět do Českých Žlebů. Byla neděle a všude v lesích se pilně pracovalo. Viděli jsme obrovské hromady již vytěženého dřeva, pozorovali i mechanizmy (např. lanovku k přibližování dřeva), kterými si dřevaři ve zdejším svažitém terénu vypomáhají. Cestou jsme minuli odbočku ke Stožecké kapli, kterou jsme navštívili v r. 2004, kdy jsme byli na Šumavě společně poprvé. Nyní bychom se ke kapli nedostali a asi bude nějaký čas ještě trvat, než bude cesta přístupná.
Vrátili jsme se na naše ubytování, kde jsme se ještě naobědvali a pak už nám nezbylo nic jiného, než vyrazit zpátky k domovu. Aby se nám odjíždělo snáz, už v autobuse jsme začali plánovat Šumavu 2008.
Informace o uskutečněném zájezdu podává garantka – Šárka Tichá, tel. 327 710 267, 322 319 743 a 724 705 484 – ticha@mu.kutnahora.cz.

Šárka Tichá

Napsat komentář