To nejlepší z Irska 2014

Termín zájezdu:  Po  4.08.  –  Po  11.08.2014

Účast 14 osob z toho 10 osob členů sdružení + dalších 14 cizích

1.den – pondělí 4.8.2014

Zájezd začíná po obědě na letišti v Praze, kde se s námi setkává náš průvodce – Ing. Martin Černý. Po příletu do Dublinu vyrážíme autobusem do nedalekého hotelu IBIS, kde jsme ubytováni 2 noci, včetně bufetové snídaně. Je třeba si posunout hodinky o jednu hodinu nazpět. Jako řidiče máme během týdne Johnnyho. Po ubytování vyjíždíme zažít večerní atmosféru dublinského Temple Baru, čtvrti plné barů, hospůdek, nočních podniků, ale i divadel, kabaretů a různých galerií a ochutnávky piva Guiness.

Projíždíme kolem Christ Church, nejstarší irské katedrály, z roku 1172 a Dublinského hradu. Dnešní podoba hradu je dána přestavbami ze 17. a 18. století a jedná se spíše o strohou cihlovou budovu. Za Temple Barem se nachází komplex nejstarší irské univerzity – Trinity College. Založena 1591 anglickou královnou Alžbětou I. pro syny významných britských rodin usídlených v Irsku. Univerzita sloužila až do roku 1966 výhradně pro protestanty, dnes je ale většina studentů již katolického vyznání. Naproti Trinity College leží klasicistní budova Irské národní banky, která byla vystavěna již v roce 1729 jako sídlo irského parlamentu. Byla to první budova parlamentu na světě, speciálně stavěná přímo jako sídlo parlamentu.

2.den – úterý 5.8.2014

Irské hlavní město Dublin má s aglomerací přes 1,1 milionu obyvatel. Město bylo budováno po několik staletí, ale bohužel téměř vše, co bylo stavěno před 17.stoletím, bylo dřevěné a jediné, co dnes v Dublinu nalezneme staršího, jsou 2 katedrály – Christ Church a St.Patrick´s Catedral, kterou jsme si prohlédli. Je to národní katedrála a největší katedrála v Irsku vůbec. Je datována k roku 1192. Podle legendy byla stavěna v místě, kde Patrik u místní studny křtil konvertity. V blízkosti pěší zóny s obchody, Grafton Street, se nachází socha Molly Malonové s károu naloženou košíky s mořskými plody.

Naše skupina vodařů se jde podívat na vodní zdymadla DSC01233(viz foto č.1) na Grand kanále, který je cca 131 km dlouhý, nachází se na něm 43 zdymadel a v Dublinu se vlévá do řeky Liffey. Je jich zde mnoho, tak jdeme až na konec u ústí do řeky, kde jsou opět zdymadla DSC01243(foto č.2). Z Dublinu ne severozápad vede Royal kanál, který má délku 146 km a je na něm 46 zdymadel. Dříve sloužily oba kanály k plavbám lodí, dnes jsou např. na Grand kanálu v Dublinu pořádány různé vodní sporty a v návštěvním centru „Waterways“ je možné si zajistit projížďku po kanále a seznámit se s historií kanálu.

Odpoledne navštěvujeme Powerscourt– v srdci Pale, kde se angloirští mocipáni cítili nejbezpečněji. Powerscourt představuje výmluvný symbol jejich nadvlády, který se v různých obměnách opakuje po celém Irsku: velké sídlo s podrobenými vesnicemi okolo. Proslulé zahrady kolem domu pocházejí z viktoriánského období, ale nezapřou vliv starších evropských klasicistních parků. Okrasné zahrady se stupňovitými terasami vedou dolů k jezeru a pozadí jim tvoří vzdálený vrcholek Sugerloaf Mountain. V zahradě je spousta zajímavostí: úpravné zdi ozdobené stříhanými vavříny, hřbitov domácích zvířat a vonná edvardiánská japonská zahrada s čínskými jehličnany a bambusy.

Dále míříme napříč národním parkem Wicklow do Údolí dvou jezer – Glendalough – kde se nachází zbytky kláštera a kde jsme se příjemně prošli podél jezer.

3.den – středa 6.8.2014

Nejdříve prohlídka Jameson Heritage Centra s ochutnávkou. Skotové mluví o Whisky a Irové o Whiskey. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že Skotská whiska musí být destilovaná 2x, Irové svojí whisku destilují dokonce 3x.

Dále National Stud v Tully – hřebčinec se nachází v úpravných bílých budovách uprostřed zelených, dokonale pěstěných trávníků. Založil ho v roce 1900 plukovník William Hall Walker, který věřil, že na základě horoskopů lze určit formu koně. Hřebčinec byl nesmírně úspěšný a Walker ho v roce 1915 odkázal britské koruně. V roce 1943 přešel do vlastnictví irského státu a stal se z něho národní hřebčinec. Víra plukovníka Halla Walkera v astrologii a působení hvězd se odráží i v tom, že kóje mají střešní okno, aby na hřebce mohl svou silou působit měsíc i hvězdy. Na každých dveřích je mosazná plaketa, z níž se lze dočíst jméno hřebce a podrobnosti o jeho závodní kariéře a kolik euro za svou kariéru vydělal.

Na pozemku hřebčína se nachází také 2 výjimečné zahrady: Japanese Garden a St. Fiachra´s Garden. Japonská zahrada se rozprostírá na odvodněné bažině a v letech 1906-1910 ji vybudoval plukovník Walker a dva japonští zahradní architekti. V rámci edvardiánského nadšení pro všechno japonské se její tvůrci rozhodli ztvárnit „život muže“. Průvodce nás provedl alegorickou poutí od narození až do smrti přes Tunel nevědomosti, Křižovatku cest, na níž se muž musí rozhodnout mezi životem záletného starého mládence nebo manželstvím. Pokud si zvolíte manželství, ocitnete se na Ostrově štěstí a zázraků a setkáte se se svou ženou na Zásnubním mostě, společně pak přejdete Most manželů a Líbánkovým chodníkem pokračujete životem bok po boku. Občas se objeví nějaká ta hádka, ale zase se cestičky sejdou, takže to dobře dopadne. Z Hory ambicí se ohlížíme za dosavadním prožitým životem a dostáváme se do důchodového věku až projdeme Branou věčnosti s cedulkou EXIT.

Zahrada Svatého Fiachry – svatý Fiachra byl irský mnich urozeného původu z 6.století, který procestoval Irsko a Skotsko, a nakonec založil poustevnu ve Francii. Fiachra nabádal své stoupence, aby se věnovali fyzické práci, starali se o zahrady a pomáhali chudým, a po smrti se stal patronem zahradníků Francie. Tato zahrada je moderní počin a snaží se uchovat přírodní prostředí, jež inspirovalo duchovní život klášterů 6. a 7.stol. sérií motivů z tohoto historického období. Výsledkem je krajina stojatých jezírek a proudících vod, velkolepých vápencových útvarů a pečlivě vymodelovaných travnatých břehů. Uprostřed stojí replika kamenných klášterních cel.

Další zastávka je Kildare – mírně se svažující trojúhelníkové náměstí, kterému vévodí masivní protestantský kostel Cathedral of St. Brigid. Svatá Brigida zde v roce 490 založila náboženskou komunitu, ale současný kostel pochází ze 13.stol. Válcová věž pochází pravděpodobně z 12.stol. a má zdobný románský vchod 4 m nad zemí. Cimbuří z 19.stol. skrývá původně kuželovitou střechu, ze které je krásný výhled – žírné lány směrem na jih, vrchoviště Bog of Allen směrem na sever a závodiště v Curraghu na východ.

Emo Court – jedno z mála opravdu velkých šlechtických sídel. Navrhl ho James Gandon pro sira Henryho Benetta kolem roku 1790, ale nedokončil ho. K jeho dokončení – ale nikoli přesně podle Gandonových záměrů – došlo až v polovině 19.stol. Jde o monumentální klasicistní sídlo, jež jeho majitel nechal zrestaurovat po letech nedostatečné péče, kdy zde působil jezuitský seminář. V 60.letech 20.stol. zakoupil sídlo jistý pan Harrison, který se zde dožil bez několika dní téměř sta let a v létě 2008 zemřel.

Ubytování jsme v městečku Limerick po další 4 noci.

 

 

4.den – čtvrtek 7.8.2014

Kenmare – má 1200 ob., dobrý přístav, mořské lázně. Chytá se zde mnoho lososů. Město je úhledně a plánovaně rozčleněné (v roce 1675 ho navrhoval sám první markýz z Lansdowne). Kenmare založil sir William Petty, Cromwellův generální inspektor, kvůli svým dolům u řeky Finnihy. Důkazem o daleko starší osadě je patnáct kamenů, jež kousek od centra dnešního města tvoří na březích řeky kamenný kruh, asi 3 tisíce let starý, který sloužil k nejrůznějším rituálům. Zajímavé jsou i domovní uzávěry DSC01335– viz foto č.3 na vodovodu.

Najíždíme na část Ring of Kerry – okruh Ring of Kerry měří 177 km a zahrnuje i polostrov Iveragh, nádherné scenérie. V národním parku Killarney se nachází tři přitažlivá jezera Lough Leane, Muckross Lake a Upper Lake. Za nimi se tyčí Macgillycuddy´s Reeks, i když jen zřídka překračují 1000 m, jsou to pořád nejvyšší hory v Irsku. Nejvyšší hora se nazývá Carantuohill a měří asi 1040 m. První „kochací“ zastávka je na Moll´s Gap, druhá zanedlouho těsně před Ladies View (dvorní dámy zde omdlévaly, snad kvůli tomu krásnému výhledu). Procházka k 18 metrů vysokému vodopádu TORC DSC01342– viz foto č.4.

Přijíždíme do panství Muckross House – masivní panské sídlo z 19.stol. postavené v neoalžbětinském slohu, jehož návrhářem byl skotský architekt William Burn, nachází se blízko břehů jezera Muckross, uprostřed překrásné scenérie Národního parku Killarney. Dům je ústředním bodem parku a slouží jako ideální základna pro jeho prozkoumání, byl postaven pro Henryho Artura Herberta a jeho ženu. Návrhy připravil známý skotský architekt William Burn a stavba probíhala mezi lety 1839 a 1843. V padesátých letech 19. století rodina Herbertů podnikla rozsáhlé zahradní úpravy, čímž se chtěla připravit na návštěvu královny Victorie v roce 1861

Irsko 2

Irskoi

– viz naše společné foto č.5.

Za 10 minut jsme ve městě Killarney– jedinou výraznější stavbou je vysoká novogotická katedrála z roku 1855. Během období hladomoru, kdy stavební práce na pět let ustaly, sloužila nedokončená budova katedrály jako nemocnice pro oběti strádání a nemocí.

Cestou zpět zastavujeme v městečku Adare, kde jsou zachovány původní domky s doškovými střechami.

5.den – pátek 8.8.2014

Galway – dopoledne trávíme v „hlavním městě keltského jazyka a také hlavním městě irského západu“. Krásné, příjemně rušné městečko, je plné mladých lidí, hlavně proto, že zde sídlí jedna z univerzit, kde se nachází sídlo pro výzkum irského jazyka (gaelštiny) a během roku se ve městě koná celá řada festivalů. Parkujeme u katedrály Svatého Mikuláše, postavená v 70.letech 20.stol. A je to směsice několika architektonických slohů. Po Mostě lososů se dostáváme přes řeku Corrib do středu města. Zastavujeme se u tzv. Lynch Castle, jediného středověkého domu, který se ve městě zachoval. K městu a k tomuto domu se váže zajímavý příběh. Ve středověku vládlo Galwayi 14 kupeckých rodin a jedna z nejmocnějších a nejznámějších byla právě rodina Lynchů. V roce 1492 syn soudce a starosty v jedné osobě spáchal v přístavu ze žárlivosti vraždu a byl tak svým otcem, starostou i soudcem, odsouzen za tento čin k smrti. Jelikož byl syn ve městě velmi oblíben, nenašel se nikdo, kdo by popravu provedl a tak vykonání popravy zbylo na starostu města. Stalo se tedy, že soudce Lynch musel svého syna nejen odsoudit, ale i popravit. A tak se ujalo sloveso „lynčovat“ – odsoudit někoho a zároveň ho sám potrestat.

Na řece Corrib jsme navštívili opět několik vodohospodářských děl.DSC01384 – viz foto č.6. Je zde mlýnský náhon, který podtéká další přítok řeky a jez na vtoku náhonu zpět.

Národní park Connemara – s dominantou dvou horských hřebenů je Connemara mimořádně nádherná. Hřebeny Twelve Bens a Maam Turks se vypínají nad rozlehlou otevřenou oblastí s močálovitou krajinou, zatímco na jihozápad se země rozpadá na neposčetné množství malých ostrůvků vybíhajících do moře a spojených cestami po vyvýšených hrázích. Tento kus Irska je navštěvován pro přírodní krásu. Je zde málo památek na středověké vládce Connemary, ať už církevních nebo světských, kromě několika hradů. Jedinou výjimkou jsou zbytky klášterů, jimiž jsou posázeny malé ostrovy u západního pobřeží. Tento jeden ze šesti irských národních parků byl otevřen pro veřejnost roku 1980 a rozkládá se na cca 2 tisících hektarech – jezera, bažiny, louky, pastviny, vřesoviště, rašeliniště a lesy.

Clifden (Clochán=kamenné schodiště), hlavní město Connemary, malé městečko s polohou a vysoko nad balvany posetými ústí řeky Owenglin. Třetí čtvrtek v srpnu se zde koná Connemara Pony Show – na tomto trhu se prodávají a hodnotí connemarští poníci, houževnatá a silná zvířata, která se výborně hodí pro život v bažinách a na horách, a přitom jsou známá svou poslušnou povahou.

Connemarský kůň / Connemara Je to jediné ryze irské plemeno a pochází za záp. Irska, z oblasti zvané Connacht, anglicky Connaught, starším jménem Connemara.

Z Clifdenu vyjíždíme na úzkou pobřežní silnici Sky Road (Nebeská cesta) a máme první pohled na moře. Než dojedeme do Kylemore, obdivujeme podél cest rostoucí rebarboru, ovečky a borky, naše „oblíbené“ rašelinové cihličky.

Kylemore Abbey – opatství obehnané hradbami s cimbuřím se nádherně odráží v jezeru s rákosím. Je domovem irských benediktinských řeholnic a jeho součástí je dívčí škola s penzionátem, nicméně knihovna a vstupní hala jsou přístupné. Procházka lesem podél jezera vede k neogotickému kostelu z r.1868, zmenšené kopii norwichské katedrály. Navštěvujeme i krásnou zahradu Walled Garden, plnou květin, bylin, zeleniny, keřů a stromů a původní domek zahradníka.

 

6.den – sobota 9.8.2014

Historická vesnice Bunratty leží na silnici N18 mezi městy Limerick a Ennis. Je vzdálená pouze 13 km od Limericku a 8 km od mezinárodního letiště Shannon.

Hrad Bunratty je pýchou hrabství Clare a jedním z nejlepších hradů postavených rodem McNamara v 15. století. Je krásně zrestaurovaný a zařízený původním nábytkem. Ovládá kotviště a brod na řece Shannon. Již Vikingové z Limericku si uvědomovali strategickou polohu tohoto místa, a proto zde vybudovali první opevnění – dodnes je zde vidět vodní příkop. První hrad postavili na tomto místě Normani, ovšem posléze pevnost ztratili. Hrad, který stojí dodnes, dali vybudovat kolem roku 1460 Macnamarasové a jedná se o vskutku výjimečně působivé dílo: krásná obdélníková citadela byla skvěle zrekonstruovaná a dnes se v ní nachází sbírka nábytku, tapisérií, obrazů a ozdobných plastik z celé Evropy, které vznikly v období od 14. do 17.stol. Uvnitř hradu se konají středověké hostiny. Přímo u hradu se nachází skanzen Bunratty Folk Park ukazující život Irska v 19. století. Najdete zde různé druhy budov, od velkopanského sídla až k venkovskému obydlí, a poznáte tehdejší život, od činností na farmě až k dlážděným vesnickým ulicím.

Z vodohospodářských zajímavostí jsou zde 2 historické vodní mlýny, jeden vertikální a jeden horizontální DSC01456– viz foto č.7.

Další zastávkou bylo městečko Lehinch s velkou pláží na surfování, kde by se dalo i koupat, ale moře bylo studené, takže někdo zkusil namočit jen nohy.

Cliffs of Moher – nejvyšší bod útesů ční do výšky 201 m nad Atlantikem. Útesy stojí na předhoří, které se tlačí přes srázné a narušené stěny z břidlice a pískovce přímo do moře, kde dávají vyniknout ničivé síle atlantských vln. Samozřejmým jevem je nepřetržitá eroze; během bouře před několika lety se zřítila celá jedna část útesů. Táhnou se v délce 8 km. Je to místo oblíbené pro sebevrahy, snad každý týden skočí někdo dolů do vln.

Burren (Boireann neboli „skalistá země“) je rozlehlá náhorní plošina z vápence a břidlice, která zabírá území severozápadního Clare o rozloze přes dvě stě čtverečních kilometrů. Jedná se o krajinu tvořenou řadami skalních útesů, terasami a vápencovými deskami, které jsou zřídkakdy přerušeny něčím výraznějším. Svojí prázdnotou a šedí působí severní část oblasti Burren doslova jako „ledová sprcha“ pro všechny, kdo si představují Irsko pouze jako svěží a zelenou krajinu. Burren je nečekaná část země pokrytá skalami, které pouze v nižších polohách přecházejí do radostnější zeleně polí a nad nimiž se rozprostírá už jen nekonečná obloha. Zdejší strmé stěny a skalní terasy spadají k moři v podobě větrem narušené pemzy. Sluncem vybílené skály postupně získávají tmavou až kovovou barvu, zatímco útesy a kaňony se často halí do mlžného oparu.

Toto nevlídné místo, které jakoby zázrakem přetrvává po boku lidského osídlení, výstižně popsal Cromwellův pozorovatel: „Divoká země, kde není ani tolik vody, aby se v ní dal utopit člověk, kde neroste strom, na kterém by se dal oběsit, a kde není ani tolik půdy, aby mohl být pochován„. V této oblasti bylo nalezeno na 60 hrobů z doby kamenné (3000-2000 př.n.l.) zpravidla klínového tvaru, kamenné mohyly a dolmeny; dále přes čtyři sta kruhových pevností z doby železné (500 př.n.l.-500.n.l.) sloužících jako obranná obydlí; v neposlední řadě pak množství křesťanských kostelů, klášterů, válcových věží a křížů. Zastavujeme na focení u portálové hrobky Poulnabrone.

Celkové panoráma této oblasti se zdá být pusté a uzavřené, avšak šedou krajinu zdobí divoká květena vystavující na odiv své překrásné barvy. K potěše i údivu botaniků oplývá Burren neuvěřitelně pestrým složením rostlinstva, mj. zastoupeným arktickými, alpinskými a středomořskými druhy rostoucími na jednom území.

7.den – neděle 10.8.2014

Rock of Cashel se nachází v jižní části Irska v hrabství Tipperary. Za jediný den můžete shlédnout téměř kompletní Irskou středověkou architekturu. Na jednom místě se zde totiž nachází věž z 11.století, románský kostel, monumentální katedrála, věžový hrad, zříceniny dvou klášterů atd. Kříž svatého Patricka patří mezi prosté kříže a svým tvarem se zcela vymyká klasickým irským křížům. Jeho levou stranu podepírá jakýsi sloupek a co je zvláštní, nemá tradiční kruh uprostřed jako většina irských křížů. Právě zde totiž dle legendy utrhl sv. Patrik lístek jetele, aby na něm demonstroval princip svaté trojice – boha Otce, Syna a Ducha svatého jako tří osob vycházejících z jednoho stonku. Od těch dob je lístek jetele neoficiálním znakem Irska.

Přejíždíme do Cahiru a všichni se vydávame navštívit místní hrad.Město leží na křižovatce silnic mezi Clonmelem, Corkem, Cashellem a Tippperary. Jeho hrad, jeden z největších v Irsku, se tyčí na skalnatém ostrůvku na řece Suir hned vedle silnice do Corku. Jde o zachovalou anglonormanskou pevnost (už samotné jméno města znamená pevnost) ze 13.stol. Teprve rod anglonormanských hrabat z Ormondu z ní vybudoval jeden z nejsilnějších hradů v zemi. V roce 1599 ho mohutně ostřeloval hrabě z Essenu, nepodařilo se ho dobýt ani Cromwellovým či Vilémovým vojskům, ale pak se z něho postupně stávala troska až do poloviny 19.stol., kdy ho spolu s dalšími městskými budovami nechal zrekonstruovat hrabě z Glengallu. V roce 1961 zemřel poslední lord Cahir a hrad se stal majetkem státu. Z hradeb je vyhlídka na velký pravoúhlý jezDSC01528 – viz foto č.8.

Asi 2 km od hradu se nachází Swiss Cottage – švýcarská chalupa. Byla postavena v roce 1810 podle návrhu Johna Nashe a poskytovala hrabatům z Glengallu romantický přístřešek ve stylu venkovské jednoduchosti, který používali při honech. Kouzelné stavení s doškovou střechou a zdobené dřevem, které se mělo svými detaily co nejvíce blížit přírodě.

Kilkenny – byly do pozdního konce 12. století hlavním městem Irska. Nalezneme zde mnoho fascinujících historických staveb, klikatých uliček a moderních obchodů, uměleckých galerií a restaurací. Jméno Kilkenny, z galského Cill Chainningh, se odvozuje od mnicha zvaného svatý Canice, který zde žil v 6. století. Stavitelské umění Normanů je viditelné v konstrukcích, které vznikly při budování města v 11. a 12. století. Nejde jenom o velké budovy jako například Katedrálu svatého Canice, impozantní Butlerův hrad či čtyři dochovaná opatství, ale i o síť lineárních uliček. 17. století bylo pro Kilkenny dobou sociálních a politických převratů. Šest let tu zasedal národní parlament.

Poslední noc spíme opět v Dublinu a večer máme společnou večeři s vybranými irskými jídly.

8.den – pondělí 11.8.2014

Odjíždíme ráno na letiště a odpoledne jsme na pražském letišti Václava Havla.

Myslím, že se všem účastníkům zájezd líbil, perfektní byl i náš průvodce.

Kalousková Irena

Napsat komentář