OSVCR

Koncepce dalšího rozvoje vodního hospodářství v záměrech Ministerstva zemědělství
RNDr. Pavel Punčochář, CSc., vrchní ředitel Sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství
V oblasti kompetencí Ministerstva zemědělství (MZe) jako ústředního vodoprávního úřadu zpracovává Sekce vodního hospodářství další návrh koncepce v oblasti vodního hospodářství, která navazuje na předchozí koncepce z období do r. 2004 (před vstupem do EU) a následně na období 2005 - 10 (po vstupu do EU). Nyní je připravována koncepce pro období do r. 2015 s akcentem na to, že pro další období bude zpracována v souvislosti s přijetím II. Etapy Plánů povodí a zavedením "povodňové směrnice" ES (2007/60/ES - o vyhodnocování zvládání povodňových rizik). Koncepční cíle jsou orientovány na zajištění udržitelných vodních zdrojů v ČR, jejich využívání k uspokojování požadavků všech uživatelů ve veřejném zájmu, na zabezpečení bezproblémového zásobování kvalitní pitnou vodou a na omezení nepříznivých následků hydrologických extrémů (povodní, sucha) na životy obyvatel a hospodářské škody. Zpracovávaná koncepce, jejíž termín dokončení bylo nutné posunout s ohledem na rozsah zásadních připomínek (především k ekonomické problematice) a rovněž z důvodů zpracování SEA (strategického environmentálního zhodnocení), je zaměřena na kroky k naplňování uvedených cílů. Jejím obsahem je zejména:
Integrování správy vodních zdrojů
V rámci integrace správy vodních zdrojů v hydrologických povodích byla správa drobných vodních toků převedena ze Zemědělské vodohospodářské správy (ZVHS) na s. p. Povodí a Lesy ČR (k 1. 1. 2011). Tím se činnost ZVHS omezuje na správu "hlavních odvodňovacích zařízení" a související infrastruktury (čerpací stanice). Celý proces byl provázen také vytvořením databáze vodních toků v měřítku 1 : 10 000 v Centrální evidenci vodních toků (na internetových stránkách www.voda.gov.cz), čímž se délka vykazovaných vodních toků zvýšila ze 76 000 km na cca 122 000 km. V současné době jsou dokončovány přesuny majetku (ZVHS měla ve vlastnictví nebo v nájmu 63 pracovišť!) a v dalších letech bude MZe sledovat stabilizaci péče o drobné vodní toky, která byla následkem omezených možností státního rozpočtu často nedostatečná.
Plány povodí - II. etapa
Velmi podstatným úkolem je zahájit proces II. etapy plánování v povodích (v souladu s požadavky Rámcové směrnice vodní politiky ES - 2000/60/ES), která má v důsledku změn v novele zákona o vodách (zákon č. 150/2010 Sb.) jiný procesní průběh: Pořizovateli budou Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí a konečný plán využitelný pro mezinárodní oblasti povodí bude založen na provozování plánů dílčích povodí, kterých je nyní 11 (namísto původních 8 v I. etapě plánování). Plány musí být přijaty do konce roku 2015, což znamená neprodlené zahájení prací, neboť součástí procesu je jak vyhodnocení programů opatření z I. etapy plánů, tak projednání návrhů s veřejností. Plány II. etapy pokryjí období 2016 - 2021 a mají obsahovat rovněž efektivní avšak ekonomicky přijatelná ("levná") adaptační opatření v oblasti vodního hospodářství pro případ rozvoje změny klimatu.
Prevence před povodněmi
S ohledem na zmíněná adaptační opatření bude MZe pokračovat v rozvoji protipovodňové prevence v souladu se schválenou "Koncepcí řešení problematiky ochrany před povodněmi využitím technických a přírodě blízkých opatření" (usnesení vlády č. 799 z roku 2010). Proto je připravována III. etapa "Programu prevence před povodněmi", kterou předpokládáme zahájit v roce 2013.
Zavedení "povodňové směrnice" ES
Zároveň bude probíhat implementace požadavků "povodňové směrnice" ES (2007/60/ES), která vyžaduje předběžné vymezení území s povodňovým rizikem (2011 - v ČR již splněno), následně stanovení map povodňových rizik a zpracování plánů ne jejich omezení (2015). Z toho je zřejmá úzká vazba na II. etapu plánů povodí, což bezpochyby bude důvodem ke zvýšení komplexity plánování vyžadovaného Rámcovou směrnicí vodní politiky.
Adaptační opatření k výskytu sucha
Kromě prevence povodní a realizaci protipovodňových opatření musí zmíněná adaptační opatření před dopady změny klimatu obsahovat také omezení následků sucha. V tomto směru je velmi podstatné zajistit, aby do zásad územního rozvoje a následných plánů bylo promítnuto hájení lokalit k akumulaci povrchových vod ("LAPV") - tedy území, kde by v případě potřeby bylo možné realizovat přehradní nádrže. Hájení formou "územní rezervy" znamená ochranu před zástavbou nákladnými stavbami a projekty (plynovody, dopravní infrastruktura, rozlehlá výstavba sportovních areálů, sídlišť a ubytovacích komplexů), což by v budoucnu (2050 - 2070) v případě nutné realizace nádrží vedlo k těžkým ekonomickým dopadům a ztráty možnosti vodní zdroje vytvářet zachycením vod při srážkových epizodách, zejména povodních. Z původního souboru 186 lokalit došlo po dlouhotrvající diskusi se zástupci MŽP k odsouhlasení 66 lokalit (+ 3 dále diskutované), přičemž u 10 z nich trvá nesouhlas dotčených samospráv obcí a proběhnou další jednání. Na druhou stranu mnohé Kraje zařadily do svých územních plánů další lokality k hájení pro případ potřeby nádrží (celkem 65 lokalit!). Pravdou zůstává jednak rozpor s pracovníky ochrany přírody (předpokládají, že změnou hospodaření v krajině se retence vody v území dostatečně zvýší a nádrží netřeba) a jednak značně opomíjená otázka následků snížených průtoků ve vodních tocích na jakost vody. Pak dotace z vodních nádrží pro zachování "ekologického průtoku" bude velmi vítána.
Obnova a udržitelnosti infrastruktury vodovodů a kanalizací
Živým tématem je zabezpečení udržitelnosti vodohospodářské infrastruktury vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod, která byla pořízena z dotačních titulů v obcích, které majetek neodpisují a nevzniká tak finanční zdroj na budoucí obnovu. Zároveň je v současnosti obtížné zajistit úpravou vodného a stočného obnovu stárnoucí ("dožívající") infrastruktury, zejména v malých obcích, které jsou vlastníky a vesměs infrastrukturu provozují.
Počet vodovodů v obcích 5 036, z toho 1 - 500 obyvatel 2 642, 501 - 1 000 obyvatel 1 149, 1001 - 2 000 obyvatel 621, počet vlastníků infrastruktury VaK 4 828, počet operátorů (provozovatelů) 2 130. Navýšení ceny za vodné a stočné nyní stěžují úvahy o plošném nárůstu DPH a zároveň by bylo třeba vytvořit určitý nástroj finanční politiky, kam by bylo možné peníze na obnovu postupně akumulovat. Při této úvaze je nezbytné zvážit také úroveň "sociálně únosné ceny" (což v EU představuje nepřekročení hranice nákladů na "vodu" ve výši 2 % průměrných příjmů 3 - členné rodiny). Z průzkumu OECD plyne, že v ČR se této hranici značně přibližujeme - ovšem publikovaný údaj vychází z výrazně vyšších spotřeb vody na obyvatele, než je u nás, takže situace není přesně vyjádřená v publikovaných grafech publikací OECD. Z nutnosti zajistit obnovu vyplývá požadavek zákona o vodovodech a kanalizacích (zákon č. 274/2001 Sb. v plném znění), aby všichni vlastníci infrastruktury zpracovali "finanční plán obnovy" na minimálně 10 let. Tomu ovšem musí předcházet důkladná věcná analýza stavu infrastruktury - což vyžaduje odborné znalosti, které často nejsou zajištěny v malých obcích.
Legislativa v oboru vodovodů a kanalizací
Z oblasti oboru vodovodů a kanalizací vyplývají ještě další potřebné koncepční kroky. Jedním z nich je nutnost snížit úroveň tzv. "směrných čísel" spotřeby vody, které se využívají v případě, kdy odběr není měřen. Proto je novelizována vyhláška č. 428/2001 Sb. a v ní upraveny některé přílohy - k jakosti vody (zavedení dalších, nových parametrů), pokles směrné spotřeby vody na 35 m3 /rok/ osobu a úprava formuláře pro finanční plány obnovy. Zároveň probíhá příprava novely zákona o vodovodech a kanalizacích, v níž bude třeba dále posílit regulační mechanismy (zavedení normativů na kvalitu a rozsah služeb provozovatelů), řešení srážkových vod, zavést propojení databáze majetkové a provozní evidence VaK tak, aby došlo k přímému předání vybraných částí do databází MŽP a MF. Ministerstvo zemědělství dále připravuje další etapu dotačního "Programu podpory rozvoje infrastruktury vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod", který by byl zahájen od roku 2013 a orientován na dotace investic do malých obcí (pod 1000 ekvivalentních obyvatel).
Úprava finančních nástrojů pro vodní hospodářství
Rozsah potřeb pro pokrytí nákladů na kvalitní zajištění vodohospodářské infrastruktury a vodohospodářských služeb vzrůstá zejména v souvislosti s omezením možností (a nároků) státního rozpočtu. Proto velmi aktuální a koncepční tématikou je zajištění finančních zdrojů pro pokrytí nezbytných nákladů na opatření a aktivity, které v naprosté většině vyplývají z veřejného zájmu. Následující tabulka shrnuje základní údaje o příjmech za vodohospodářské služby (tedy bez dotačních zdrojů na investiční akce, které jsou zatím pokrývány státním rozpočtem, fondy ES a dílem i vkladem investorů).
Tabulka
příjmy                                                                            příjemci                                                       mil. Kč /rok (průměr 2005-9)
Poplatky za odběr podzemní vody                                    SFŽP 50 %, Kraje 50 %                                774
Platby za odběry povrchové vody                                      s. p. Povodí                                                 (regulovaná cena) 2 730
Platby za služby VaK                                                     Příjmy privátních subjektů (regulované ceny)   26 730
Poplatky za vypouštění odpadních vod                             SFŽP                                                           214
Příjmy s. p. Povodí za různé služby a aktivity                   s. p. Povodí                                                  908
celkem                                                                        mimo státní rozpočet                                  30 754
Je třeba uvést, že v uvedených příjmech není zcela uplatněn princip "uživatel platí" a rovněž skutečnost, že např. nastavení poplatků za odběry podzemních vod nebylo upraveno 10 let. Při tom od r. 2010 platí jednoznačný požadavek zajištění "návratnosti za vodohospodářské služby" (tedy v oboru vodovodů a kanalizací dle Rámcové směrnice vodní politiky - 2000/60/ES, takže zahrnutí zmíněných nákladů na obnovu a udržitelnost je nezbytným požadavkem). V prvním záměru připravované Koncepce vodohospodářské politiky ministerstva zemědělství (vypracované v závěru r. 2010) byly navrženy některé úpravy a zavedení dosud nerealizovaných plateb za využívání vod jako přírodního zdroje:
-    zvýšení poplatků za odběr podzemních vod
-    zpoplatnění energetického potenciálu vod
-    zpoplatnění služeb za proplavování lodí, údržbu a provoz zdymadel
-    využití úpravy poplatků za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu a za odnětí lesních pozemků
-    úpravy plateb za odběry povrchových vod
Dalším předpokladem bylo i upravení poplatků za znečišťování vodních zdrojů (naplnění zásady "znečišťovatel platí") Tyto náměty byly poprvé zpracovány již při přípravě novely zákona o vodách (z. č. 150/2010 Sb.), avšak v důsledku světové ekonomické krize je nebylo možné uplatnit. Podobně ani nyní, v souvislosti s přípravou vládních reforem a zvýšením DPH, nebyly navrhované změny v Koncepci přijaty v rámci meziresortního připomínkového řízení. Proto koncepční náměty na ekonomické podmínky a nástroje v oblasti vodního hospodářství bude nutné přehodnotit, upravit a znovu projednat tak, aby bylo možné je zavést od r. 2013 -14, kdy již současné dotační programy skončí a bude třeba pro nové zajistit finanční zdroje s omezenými požadavky na státní rozpočet.
Závěrem je třeba zdůraznit, že není pochyb, že ochrana, zabezpečení vodních zdrojů a jejich trvalého využívání ve prospěch obyvatel včetně omezení negativních účinků vod patří, vzhledem k veřejnému zájmu, k prioritám hospodářských politik každého státu, a proto je nezbytné realizovat nastíněné koncepční záměry, které budou obsahem "Koncepce vodohospodářské politiky ministerstva zemědělství do roku 2015".