|  | | ||
|  | |||
|
V roce 2012 oslaví významná jubilea členové oblasti:
Marie Zdeňková Ing.
Karel Valeš Ing.
Jan Matějka Irena
Kalousková Vladimír Dupal Marie
Mojžíšová Marie Vytlačilová | | |||
|  | |  | |
SPOLEČENSKÁ
RUBRIKA -
7. 1. 2012|
| Marie
Zdeňková - jubilantkou | |||
|
| Jiří
Malina - jubilantem | |||
|
| František
Dyntera - jubilantem
| |||
|
| Manželé
Naďa Chodurová
a Ing. Karel Chodura - jubilanty Před 75 lety 16. února se ve Vendrini narodil Karel Chodura a o 6 dnů později ve Zlíně i jeho budoucí manželka Naďa. Rodiště do začátku 2. světové války bylo polské přes válku německé, takže česky se Karel učil až později. Ani Naďa to neměla lehké, dle působiště otce, předního zaměstnance fy Bati, se stěhovali po mnoha místech, od Jugoslávie, po začátku války přes Kolín a Pardubice zpět do Zlína. Karel před začátkem studia na průmyslové škole v Karviné musel několik let absolvovat vyučení. Po maturitě v roce 1955 nastoupil na základní vojenskou službu, kde se podílel na geodetických pracích na hranici republiky s Polskem, až po svatbě nastoupil na řádné vysokoškolské studium a dále pokračoval jako důlní geolog. . Již v 16 letech roku 1952 začala Naďa Chodurová s vyučeným studnařem panen Viktorem Petrašem hledat zvodnělé vrstvy (prameny) a pan Petraš vždy na tomto pramenu vykopal studnu. Tímto paní Chodurová získávala základní znalosti a odbornost od vyučence v cechu studnařském. Hledání vody v té době prováděli vrbovým proutkem, na jehož konci byl uchycen kořen lískového ořechu, který se parou zformoval do tvaru podkovy. K vyhledávání bylo zapotřebí dvou osob, které se postavily naproti sobě, a v každé ruce drželi prut, který následně zaklínili podkovou do prutu druhého spolupracovníka a procházeli příslušný prostor. Věřilo se, že tento důmyslný systém proutků reaguje pouze na pramenitou vodu. Vrbový proutek zachytává telestetické záření proudící vody a kořen lískového ořechu upravoval výsledný efekt pouze na spodní vodu. Jedná se o zdokumentovanou německou metodu. Vždy po vyhledání studnař studnu vykopal, vždy v ní byla voda a dodnes jsou tyto studny funkční. Ani v dnešní době neexistuje volně dostupné elektronické zařízení, které by dokázalo tento prut nahradit alespoň ze 70 % úspěšnosti. V září 1959 (3. na MNV, 5. v kostele) se manželé Chodurovi vzali a společně začali rozšiřovat své znalosti v oboru telestezie a geologie. Ohlasy na jejich práci a úspěšnost vytyčování zvodnělých vrstev vyústilo v roce 1980 k založení firmy. Manželé Ing. Karel Chodura a Naďa Chodurová, byli zaregistrováni tehdejším komunistickým režimem do sféry podnikání, a jelikož je neměli kam zařadit, a chtěli po nich platit daně, byli evidováni jako umělci s nepravidelnou pracovní dobou. V následujících 80. letech došlo k rozmachu znalostí a podstatnému rozšíření vědomostí. V té době probíhal výzkum psychoenergetiky, na kterém se zakladatelé firmy podíleli. Paní Chodurová svými telestezickými schopnostmi a ing. Chodura odbornými geologickými a hydrogeologickými znalostmi. Současně s vyhledáváním vody šlo ruku v ruce vytyčování geopatogenních zón, jejichž vliv byl tímto výzkumem prokázán. Pod vedením profesora Kahudy (vedoucí československého výzkumu psychoenergetiky a ministr školství) začala zvodnělé vrstvy a geopatogenní zóny paní Chodurová vyhledávat sama. Virgule z lískového prutu byla nahrazena virgulí z ocelové pružiny. Na tomto základě byla rozšířena činnost o vytyčování těchto geopatogenních zón s ohledem jejich vlivu na zdraví člověka. (mimo jiné kniha "JAK ODHALIT TAJEMSTVÍ GEOPATOGENNÍCH ZÓN" autorů Andres a Vokolek, kde manželé Chodurovi vytyčovali prameny a geopatogenní zóny v obytné čtvrti, které byly následně porovnány s lékařskými údaji onkologického onemocnění a úmrtnosti). (Dnes se tato měření provádí před výstavbou domů. Naštěstí opět jsou projektanti, kteří při návrhu domu zohledňují požadavky stavebníka, ale hlavně člení dům tak, aby nad těmito negativními prostory se zdržoval člověk co nejméně. Záření geopatogenních zón a zvodnělých vrstev nejde trvale odstínit.) V roce 1990 založili manželé soukromou společnost Ing. Chodura Karel + Naďa, jejímž hlavním předmětem dodnes je vyhledávání zvodnělých vrstev a geopatogenních zón. S přicházející dobou rozmachu stavebnictví byla činnost doplňována o poradenství, stavební dozor a hlavně znalectví v oboru TĚŽBA, ODVĚTVÍ GEOLOGIE - HYDROGEOLOGIE, VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ - ČISTOTA VOD - ZŘIZOVÁNÍ A PROVOZ VEŘEJNÝCH, NEVEŘEJNÝCH A DOMOVNÍCH STUDNÍ. Od roku 1995 se s vzrůstající poptávkou rodinná firma začala členit na 4 směry: Vyhledávání zvodnělých vrstev a geopatogenních zón, znalectví a stavební dozor, vrtné práce a stavební řemesla. V rozsahu této činnosti byla zapojena celá rodina. Stoupající požadavky stavebních prací vzrostly do takové míry, že v roce 2006 směr stavebních řemesel přijal prvního zaměstnance a byl rozšířen o logistiku staveb. Dnes při prezentaci rodinné firmy manželů Chodurových je možno předvést nejen vnitřní a vnější dílčí stavební práce (koupelny, ploty, příjezdové komunikace,elektro či vodo instalace, pergoly, altány, ...), ale také dokončený rodinný dům z hrubé stavby, chatu na klíč, rybníky či vodárenský zdroj pro 32 rodinných domů. Paní Chodurová působila ve školství jako vedoucí odborného výcviku oděvního průmyslu a Ing. Chodura coby důlní technik celý život působil v oboru geologie, hornictví a dobývání nerostných surovin. Mimo telestezií a hydrogeologii studnařství, kterým zasvětili manželé Chodurovi podstatnou část svého života, vychovali dceru a syna, kteří pokračují v jejich šlépějích. Od 19. ledna 1996 jsou členy Sdružení vodohospodářů a to na jejich přání začlenění v oblasti Kutná Hora. I když to do Kutné Hory mají z Havířova - Bludovic ze všech členů nejdále, často přijíždějí. Aktivně pracují a účastní se mnoha akcí. Za svůj pracovní přístup byl Karel zvolen do republikového výboru SVČR, kde svědomitě pracoval v části posledního desetiletí minulého století. V roce 1996 ing. Chodura navrhl uspořádat velmi potřebnou konferenci "Výstavba, provoz a asanace studní" a stal se odborným garantem. Akce otevřela provozovatelům studní i správním orgánům překvapivě odborně neznámou problematiku. Zájem o akci byl tak veliký, že jsme akci opakovali po Kutné Hoře v Českých Budějovicích, v Havířově, v Chotěboři a poté opět v Kutné Hoře. Sborník, který byl z větší části dílem oslavenců byl vydán v několika doplněných vydáních v celkovém nákladu přes 500 výtisků. Přestože stále podnikají, většinu času věnují rekonstrukci chalupy v nejvýchodnějším cípu republiky a pečují o nový rybník u chalupy. Oblastní výbor SVČR Kutná Hora, Redakční rada OSVČR Kutná Hora, i republikový výbor SVČR jubilantům srdečně gratulují k jejích významnému jubileu a přejí jim mnoho zdraví, spokojenosti v rodině, úspěchy v činnosti, hodně volna pro odpočinek na chalupě a moc svěžesti do dalších let. Na členské schůzi 22. 2. jim zástupci OSVČR poděkovali za dlouholetou činnosti ve Sdružení předali i mnoho darů k jejích krásnému jubileu. | |||
|
| Ing.
Marie Čermáková - jubilantkou Naše jubilantka se narodila 30. července 1940 v rolnické rodině v Koutech u Poděbrad. Školní docházku ukončila maturitou na gymnáziu v Poděbradech a pokračovala do roku 1962 na agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Do zaměstnání nastoupila na funkci hlavního agronoma v JZD Nahořany v okrese Náchod. V létech 1968 až 1995 procovala v Agroprojektu Pardubice jako vedoucí projektant. Zpracovávala projekty režimů hospodaření v ochranných pásmech vodních zdrojů, pozemkové úpravy a generely územních systémů ekologické stability. Tuto činnost neukončila ani po odchodu do starobního důchodu v roce 1995 jako osoba samostatně výdělečně činná, čímž využívá autorizaci získanou v roce 1995 u České komory architektů na projektování územních systémů ekologické stability. Od roku 1990 je členkou Českomoravské komory pozemkových úprav, takže má oprávnění k projektování pozemkových úprav od Ústředního pozemkového úřadu MZe. Členkou SVČR se stala 7. ledna 2000. Ze zdravotních důvodů v současnosti již neprojektuje. Již 17 let je pravidelnou účastnicí Setkání vodohospodářů v Kutné Hoře, byla účastnicí konferencí o pozemkových úpravách na okresech Východočeského kraje a seminářů územních systémů ekologické stability v Brně. Žije s manželem, se kterým vychovala dvě dcery. Pravidelně se účastní školení a schůzí Oblastního sdružení vodohospodářů ČR. I když není členkou Klubu seniorů jistě se zúčastní schůzky klubu 10. srpna 2010 k oslavě krásného výročí. Oblastní výbor SVČR Kutná Hora a Redakční rada OSVČR Kutná Hora srdečně gratuluje k jejímu významnému jubileu a přeje ji mnoho zdraví, spokojenosti v rodině, úspěchy v činnosti a elán do dalších let. | |||
|
| Jan
Lázňovský - stále mladík je to tak, narodil se už ve válečných letech, a to 8. května 1940. Do roku 1965 bydlel v Miskovicích, kde navštěvoval školu až do 5. třídy. Asi nebylo pro jedenáctiletého studentíka jednoduché, když byli rodiče v r. 1951 násilím začleněni do JZD. Do osmé třídy už chodil v Suchdole, maturitu složil na jedenáctileté střední škole v roce 1957. Ve studiu pokračoval dále na stavební vodohospodářské škole ve Vysokém Mýtě - SAJOŠ, kde maturoval v roce 1959. Jako student vynikal jako přeborník a reprezentant kraje ve více sportech, získal i druhé místo v celostátní soutěži technické tvořivosti mládeže. Školní láska k jedné spolužačce ze třídy z "Kujebiny" se naplňuje v roce 1963, kdy uzavírají sňatek. A volil skvěle, mají tři děti, radují se z pěti vnoučat a manželka je pro všechny neocenitelnou oporou ve všem. Od roku 1965 bydlí v družstevním bytě v Kutné Hoře, na kterém mj. odpracoval mnoho brigádnických hodin, zde je již přes 40 let členem představenstva družstva. Celý život pracoval jako projektant a dozor převážně vodohospodářských staveb, KSÚPZLV Pardubice = dnešní Agroprojekt, po delimitaci v roce 1960 se stále měnícím názvem stavební organizace, v roce 1988 Hydroprojekt Praha, od roku 1998 dodnes OSVČ, osvědčení MŽP, kulaté razítko ČKAIT. Vyprojektoval na 100 rybníků, aktivně spolupracoval při pozemkových úpravách, vždy jasně prosazoval zásadu - příroda na prvním místě. V roce 1986 až 1988 na stáži - vodohospodář OZS Kutná Hora, utvořil skupinu zemědělských vodohospodářů a bylo uspořádáno I. setkání vodohospodářů (hlavně v Bílém Podolí a Kutné Hoře). Jako zakladatel OSVČR Kutná Hora pracoval jako jeho předseda až do 1. 10. 2000, kdy funkci předal zástupci mladší generace. Na Valné hromadě SVČR 10. 11. 1998 se stal čestným členem SVČR. Na poli sdružení je neuvěřitelně činný i jako stálý předseda RR OSVČR Kutná Hora či člen republikové redakční rady. Od počátku SVČR byl členem republikového výboru, avšak pro názorové rozdíly s předními zástupci RV tuto instituci opustil. Po krizi SVČR na konci roku 2008 převzal v lednu 2009 funkci předsedy RV. Je aktivním členem odborné skupiny vodohospodář senior, 17. března 2010 obdržel Čestný odznak osobnostem ČSVTS. Jeho velkým koníčkem je chalupa v Lomci, na které stéle něco rekonstruuje, s velikánskou zahradou. Kromě fyzické práce, která už k chalupě patří, vozí si sem i počítač. Ne pro zábavu, ale on už bez SVČR snad ani nemůže být. Stále aktualizuje webové stránky sdružení a jistě tvoří kostru dalšího setkání vodohospodářů. To XXV. se jemu a jeho týmu spolupracovníků náramně vydařilo. Díky za to. A aby nebylo toho organizování málo, připravuje pro své "holky a kluky", protože takovými stále jsme třeba i po těch více než 50 letech, srazy absolventů středních škol. Nikdy nebyl v žádné politické straně, ba dokonce ani v masovém SČSP, přesto pracoval převážně ve funkci vedoucího projekce. A jeho krédo: "vždy vše se nechá dělat ještě lépe a poctivěji" - to vyžaduje i na okolí a spolupracovnících. Oblastní výbor SVČR Kutná Hora, Redakční rada OSVČR Kutná Hora, klub seniorů a republikový výbor SVČR srdečně gratulují k významnému jubileu a přejí jubilantovi, aby ty další desítky let náležitě vychutnával a prožil je ve zdraví, radosti a spokojenosti v rodině. | |||
|
| Marie
Lázňovská - jubilantkou 10. února 1940 se v Praze narodila naše jubilantka. Díky stěhování rodičů poznala krásy Šumavy, později Kolínska. Z Ohrady dojížděla na ZŠ a později ze Zásmuk na Jedenáctiletou střední školu do Kolína. Po maturitě vystudovala Střední průmyslovou školu stavební ve Vysokém Mýtě na oboru vodohospodářské stavby. Po maturitě pracovala jako projektantka ve Státním typizačním ústavu Praha (následně dnešním Hydroprojektu) na pracovišti v Kutné Hoře a později v Praze. Po svatbě se vrátila do Kutné Hory. Po mateřské nastoupila na Vodovody a kanalizace v Kutné Hoře, po třetí mateřské do Agropodniku (později Unikomu) Kutná Hora (stále v projekci), zde se později stala podnikovou vodohospodářkou a vyřešila mnoho problémů na dříve velmi zanedbaném úseku vodního hospodářství a ochrany vod. Při založení Sdružení vodohospodářů se stala členkou a brzy hospodářkou kutnohorské oblasti. V době největšího rozkvětu Oblastního sdružení jako organizační garantka IX. až XV. setkání vodohospodářů získala obětavostí a pozorností mnoho sympatií účastníků a dnes mnoha přátel. Byla organizační garantkou i dalších akcí včetně velké řady tématických tuzemských a hlavně zahraničních zájezdu. I po odchodu do důchodu stále pomáhá. Je tajemnící Klubu kutnohorských seniorů. Za svou velkou a přínosnou činnost se jako první žena SVČR stala čestnou členkou Sdružení vodohospodářů ČR. Dnes veškerý volný čas věnuje pěti vnoučatům a zvelebováním veliké zahrady u chalupy. Pravidelně se schází s několika skupinami bývalých spolupracovnic. Oblastní výbor SVČR Kutná Hora, Redakční rada OSVČR Kutná Hora, klub seniorů a republikový výbor SVČR jubilantce srdečně gratulují k jejímu významnému jubileu a přejí ji mnoho zdraví, spokojenosti v rodině, úspěchy v činnosti a moc svěžesti do dalších let. | |||
|
| Vladislava
Chobotská - jubilantkou V nejvyšší části kutnohorského okresu v Novém Dvoře (u Ostrova) se 1. března 1940 se narodila Vladislava Samková později naše "Vladěnka" - dlouholetá členka sdružení a dnes členka klubu seniorů. Po vystudování střední průmyslové školy stavební v Havlíčkově Brodě nastoupila na odbor vodního hospodářství ONV v Kutné Hoře (správněji OVLHZ), kde věrně sloužila až do odchodu do důchodu. Často vzpomínaná vedoucí pracovnice odboru vodního hospodářství byla vždy pečlivá, přísná, ale velmi milá a dobrá kamarádka, která chápala velmi špatné postavení tehdejších podnikových vodohospodářů a max. se snažila jim pomoci a i v důchodu nepřestávala jim radit, prostě velká odbornice. Jako propagátorka zdravého životního prostředí žije téměř trvale v přírodě na chalupě v Žandově. Oblastní výbor SVČR Kutná Hora, Redakční rada OSVČR Kutná Hora a klub seniorů OSVČR jubilantce srdečně gratulují k jejímu významnému jubileu a přejí ji mnoho zdraví, spokojenosti a moc svěžesti do dalších let. 1. března 2010 se v pohodě dožije významného jubilea sedmdesáti let. | |||
|
| Nezapomeneme
na Josefa Kuřátka Po vážné nemoci zemřel v neděli 13. 6. 2010. Narodil se 19. července 1939 v Plzni. Díky stěhování rodičů se jako malý školák dostal do Uhlířských Janovic, později do Kutné Hory a po svatbě do Zbraslavic. Vystudoval několik středních škol - Strojní školu v Kutné Hoře, Zemědělskou školu v Čáslavi a Stavební průmyslovou školu v Havlíčkově Brodě. Jako podnikový vodohospodář vystudoval Energetický institut v Praze (často vzpomínal na rektory Dr. Františka Kastnera, CSc., JUDr. Františka Štěpánka a další). Je jedním ze zakladatelů Sdružení vodohospodářů ČR a od počátku vykonával mnoho funkcí v oblastním i republikovém výboru i republikové revizní komisi. Byl garantem mnoha oblastních konferencí (např. odpady, studny apod.). Byl stále (od založení) členem oblastní redakční rady a předsedou klubu vodohospodářů seniorů. Stále aktivně pracoval a účastnil se většiny oblastních akcí a často jako řidič autobusu vyvážel členy na krásná místa Čech. Do nedávna používal své "kulaté" razítko k využití zbytku volného času a přitom byl stále volán k odborné vodohospodářské a odpadářské pomoci. Byl dobrým manželem, otcem dvou dcer a pozorným dědou Honzíka a Lukáše. Za svou velkou a přínosnou činnost se jako jeden z prvních stal čestným členem SVČR. Klub seniorů 14. 7. 2009 oslavil jeho krásné jubileum. Oblastní výbor SVČR Kutná Hora, Redakční rada OSVČR Kutná Hora a klub seniorů mu děkuje za jeho obětavost na mnoha postech SVČR. Nezapomeneme na velkého odborníka a hlavně dobrého kamaráda - našeho Pepu. Čest jeho památce. Vodohospodáři | |||
|
| Nezapomeneme
na Ing. Josefa Mlynáře. Josef Mlynář se na rodil v Dolní Rožince na Vysočině 9. ledna 1938 v rodině zemědělce. Jeho otec byl totálním režimem označen za kulaka a to tvrdě poznačilo život celé rodiny včetně Josefa. Střední vzdělání dokončil maturitou na chemické průmyslovce. Další vzdělání neměl povolené a tak nastoupil na umístěnku do Kolína do Lučebních závodů. Zde měl štěstí, že si našel svou celoživotní hodnou manželkou Dagmar a v Kolíně vychoval dceru a v posledních letech se těšil s vnoučaty, přitom rekonstruoval chalupu a nezanedbával zahrádku a plně se účastnil činnosti v SVČR. Při zaměstnání v provozu dokončil studium na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích, které ukončil promocí s udělením akademického titulu inženýr. Po sametové revoluci přešel do funkce podnikového vodohospodáře. Když si uvědomíme, že chemický podnik byl na konci války silně rozbombardován s kontaminaci prostředí a pozdější totální režim nehleděl na ochranu životního prostředí, odpadní látky byly volně skladovány, takže mj. kontaminace podzemních vod zničila hlavní zdroj pitné vody pro Kolín - studny ležící v blízkosti jednoho ze závodu - Draslovky, vidíme, že neměl život vůbec jednoduchý. Ihned po vstupu do OSVČR Kutná Hora se zapojil do činnosti. Ke všem problémům přistupoval rozvážně, podnětně a citlivě. Brzy se stal členem oblastního výboru a od roku 1996 byl členem republikové revizní komise. Byl spolupořadatelem mnoha oblastních akcí a pravidelně pomáhal s moderováním setkání vodohospodářů. Po dohodě tehdejšího OV plně připravoval předání vedení oblasti mladým členům. Po uzavření předchozího setkání vodohospodářů převzal od 1. 10. 2000 po prvním předsedovi oblasti funkci předsedy OV. Na Valné hromadě SVČR 14/12 2000 se stal čestným členem SVČR a současně členem RV. Byl aktivním členem RR OSVČR Kutná Hora a jeho myšlenkou bylo založit odbornou skupinu - vodohospodář senior, jehož schůzek se pravidelně účastnil. Přestože posledních pět let se mu zhoršovalo zdraví, nedal to znát, bohužel náhle nás navždy opustil 21. září 2008 v jeho sedmdesáti prvním roce jeho plodného života. Děkujeme mu za jeho obětavost na mnoha postech SVČR. Nezapomeneme na velkého odborníka a hlavně výborného kamaráda našeho Pepu. Čest jeho památce. Vodohospodáři | |||
|
| Nezapomeneme
na Ing. Voka Malínského, CSc. Vok Malínský se narodil v Praze 19. července 1927. Jeho studium na malostranské reálce přerušila německá okupace pracovním nasazením v železářství a následně odvlečením do koncentračního tábora v Bystřici u Benešova. Dostudoval a maturoval až v roce 1946. Ve studiu pokračoval na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, které ukončil v roce 1951 promocí a udělením akademického titulu inženýr. Nastoupil do zaměstnání ve Vojenském projektovém ústavu v Praze jako projektant, později byl vedoucím vodohospodářské skupiny. V roce 1967 byl povolán do služby v armádě a na Ministerstvu národní obrany byl ustanoven do funkce resortního vodohospodáře. Při plnění náročných úkolů spojených s řešením široké vodohospodářské problematiky resortu pokračuje ve studiu aspirantury. V roce 1973 úspěšně dosáhl titulu kandidáta věd. V době totality poznal těžký boj vodohospodáře s nadřízenými při řešení snížení znečišťování životního prostředí hlavně na vojenských letištích, které ohrožovalo zásobování obyvatelstva a zemědělských podniků pitnou vodou. Za této situace Ing. Vok Malínský, CSc. vypracoval resortní předpis s názvem "Ochrana vody a půdy před nepříznivými účinky ropných látek". Předpis byl schválen a vydán v roce 1973. Následné, až pedantské, vyžadování plnění jeho požadavků kontrolními orgány MNO se stává vedle bojové pohotovosti dalším hlavním úkolem velitelů a týlových pracovníků na všech stupních velení armády. V resortu se zlepšila prevence používání ropných látek a byly také zahájeny náročné a dlouhodobé asanační práce v kontaminovaných prostorech. Ve fukci resortnhoí vodohospodáře spolupracoval Ing. Vok Malínský, CSc. se Státní vodohospodářskou inspekcí, s Výzkumným ústavem vodohospodářským v Praze i v Bratislavě, s výzkumnými ústavy geologie a při ochraně vod se angažoval také v ochraně dalších složek životního prostředí. Zaobíral se širokou osvětovou činností, byl autorem řady odborných článků a učebních textů. Jako člen Vodohospodářské společnosti bývalé Československé vědeckotechnické společnosti se podílel v osmdesátých letech na zrodu Ústřední odborné skupiny průmyslových a zemědělských vodohospodářů. Stal se členem Odborné rady Ministerstva lesního a vodního hospodářství, Ministerstva školství a tělesné výchovy a pomáhal při výuce na katedře vodního hospodářství Energetického institutu Státní energetické vodohospodářské inspekce. Podílel se na organizování známých celostátních a později i mezinárodních konferencí na ochrany vody a půdy před znečištěním ropnými látkami. Jeho intenzivní pracovní aktivitu a nasazení přerušila v roce 1986 vážná srdeční příhoda. V roce 1987 odešel ve svých šedesáti letech z vojenské služby do důchodu. Rok 1988 ho zastihl opět v plné spolkové činnosti a navíc svůj zájem zaměřil i na další aktivity. Po listopadu 1989 byl na V. setkání vodohospodářů v Bílém Podolí zvolen do přípravného výboru pro založení Sdružení vodohospodářů České republiky a za vydatné pomoci "jeho dvojčete" Dr. Ing. Františka Kastnera, CSc. připravil základní dokumenty SVČR. Na úvodním jednání se natrvalo rozešel s předsedou Vodohospodářské společnosti ČSVTS Ing. Pytlem a tím vznikla samostatná společnost SVČR. V nově vzniklém Sdružení byl zvolen předsedou Republikového výboru a v této funkci působil do listopadu 2008 (s krátkým přerušením mezi 3 schůzemi RV v roce 2001). Přispíval autorsky vytrvale do Zpravodaje SVČR, působil aktivně v Oblastním výboru SVČR pro Prahu a střední Čechy. Zde pokračoval v dlouholeté tradici jeho oblíbených Vodohospodářských pondělků, jejichž počet dosáhl v roce 2008 počtu tři sta dvaceti pěti. Na valné hromadě 10. 11. 1998 se stáli s Dr. Ing. Františkem Kastnerem, CSc. prvními čestnými členy SVČR. Byl příslušníkem Klubu železničních cestovatelů, předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu v Praze 6 a předsedou Osvobozených politických vězňů. Základna SVČR se jen za prvých 5 let rozrostla na 1 335 členů. Postupem doby stále méně spolupracoval s ostatními členy RV, což mělo negativní vliv na celé SVČR a nakonec při poklesu základny pod 200 členů 11. září 2008 odstoupil Ing. Vok Malínský, CSc. z funkce předsedy RV a člena RV. Naposledy se činnosti SVČR účastnil na mimořádné valné hromadě SVČR 13. listopadu 2008, která schválila ukončení činnosti Sdružení vodohospodářů České republiky k 31. prosinci 2008. Mnoho let přežil vážnou operaci ledvin a zemřel 11. prosince 2008 v jeho osmdesáti prvním roce jeho plodného života. Čest jeho památce. Vzpomínáme na Dr. Ing. Františka Kastnera, CSc. V listopadu loňského roku jsme vzpomněli 6. výročí posledního rozloučení s Dr. Ing. Františkem Kastnerem, CSc. František Kastner byl nejen zakladatel SVČR, zakladatel a 1. redaktor Zpravodaje vodohospodářů, ale po všech stránkách velký vodohospodářský odborník. Na Valné hromadě SVČR 10. 11. 1998 se stal čestným členem SVČR. Využíval znalosti skutečných potřeb vodohospodářů a důrazem na zdravý rozum nabádal a věřil, že i když z vodního zákona vypadla funkce vodohospodáře není to konec vodohospodářů ani sdružení. V novoročním přání 2002 ve Zpravodaji uvedl: " S Novým rokem 2002 máme před sebou nástup nového zákona o vodách, o jednom z živlů k životu člověka naprosto nezbytném". Dále uvedl: "Bylo rozhodnuto, že ohleduplné hospodaření se nenařizuje, nýbrž vyžaduje. Jeho způsob je kodifikován. Porušení kodexu je sankcionováno. Čili: kdo vodu potřebuje, ať se stará! Neumí-li to, ať si zjedná služby vodohospodáře a dobře je zaplatí". V závěru tehdy sdělil: "Kutnohorská oblast Sdružení vodohospodářů, jak ji znám, má i v těchto nevlídných poměrech dost sil na to, aby náš cech udržela pohromadě a aby dala o sobě slyšet. Držím ji palce a budu ji naslouchat. Pokud nám skutečně naslouchá, měl by slyšet, že pro splnění jeho přání v těchto dnech na rozcestí SVČR uděláme vše co je v našich silách. A snad nebudeme sami. Čest jeho památce. | ||||
|
| Vzpomínáme
na Jiřího Langa. V den zahájení XXI. setkání vodohospodářů v Kutné Hoře, tj. 16. května 2006 nás navždy opustil jeden ze zákládajících členů SVČR a čestný člen SVČR pan Jiří Lang. Velmi aktivně pracoval nejen na svém pracovišti ale i v orgánech oblasti (OV, RK) i republiky (RV, RK) SVČR, za což byl schválen shromážděním delegátů čestným členem SVČR. Mládí (* 13. 2. 1938) prožil v Polepech na Kolínsku. Pracoval v Lučebních závodech v Kolíně ve více funkcích (později jako podnikový vodohospodář s dalšími funkcemi jako u většiny vodohospodářů). Své "chemické" vzdělání si doplnil vodohospodářským institutem. Po ukončení stranického členství v roce 1968 musel z funkce vodohospodáře odejít, později i z podniku. Po zaměstnání u zemědělského stavebního podniku po čase opět pracoval jako vodohospodář ve Frigeře, později v Thermo King v Kolíně. Vždy prosazoval aktivní činnost sdružení a často kritizoval činnost RV. Když poznal, že neperspektivní přístup (převážně pražských funkcionářů) nezdolá, tak stejně jako řada dalších členů odešel z republikových orgánů. Až různá onemocnění v důchodu mu postupně znemožnila aktivní práci ve sdružení (i na chalupě v Červených Pečkách). Byl prvým předsedou odborné skupiny "vodohospodář senior", později čestným předsedou. V březnu 2006 se naposledy zúčastnil schůzky klubu vodohospodářů seniorů. Na Jiřího nezapomeneme. Cest jeho památce. | |||
| | | ||
| | |||
|
10. ledna
2012 náhle zemřel Ing.
Václav Vučka, CSc.
Dne 5. září 2009 zemřel bývalý podnikový
vodohospodář VaK Kutná Hora Mirek Novák. Ve věku nedožitých 70 let zemřel 15. ledna 2010 vodohospodářský odborník Zdeněk Drbohlav. | | |||
| | | | |