Albánie 2017

Zpráva ze zájezdu : Albánie – Durras

Termín zájezdu:  15.6.2017 – 22.6.2017, účast 16 osob

Letošní odpočinkovou dovolenou jsme  směřovali do Albánie, země neznámé, opředené tajemstvím. Albánie je nazývaná “Zemí orlů”, a byla takřka vždy nejchudším státem Evropy. Je to země nejen orlů (v současné době pracují na navrácení orla do Albánie), ale i nádherných pláží, křišťálově průzračné vody, země s mnoha historickými památkami a místy s nedotčenou přírodou.

Našim cílem bylo odpočinout si u moře a také se dozvědět něco o Albánii a jak jinak i o vodě v Albánii a nejen o té mořské.

Ubytování jsme měli v hotelu FaFa na pláži poblíž města Durrës (česky Drač) – 115 220 obyvatel (do roku 1920  hlavní město Albánie, následně se stala hlavním městem Tirana – cca 700 000 obyvatel).  Čas jsme věnovali koupání v moři a slunečních paprscích,  dlouhým ranním procházkami podél pobřeží, návštěvě Durrësu a jeho tržišti a výletům po Albánii a to podle zájmu jednotlivých zúčastněných. Mohli jsme si tak prohlédnou Tiranu, dvě největší jezera v Albánii, podívat se do Albánských Alp, seznámit se s historii Albánie (např. 2 500 let staré město Berat), ale i nespočet bunkrů vybudovaných v 70-tých letech na obranu Albánie. Nejenže jsme mohli obdivovat překrásné přírodní scenérie, ale i to, jak se v Albánii rychle staví, jak přibývá kvalitních cest, zároveň jsme mohli vidět i nevzhledné vodní toky v betonových korytech mnohdy plných odpadků. Nechyběla levandulová pole, políčka drobných rolníků a mnoho a mnoho dalších zajímavostí.

Albánie se nachází na Balkánském poloostrově a sousedí s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem. Na rozloze  28 748 km2 (třetina rozlohy ČR)  žije asi 2 800 138 obyvatel. Hlavním městem je Tirana, měna albánský lek a úřední jazyk albánština. Národní vlajka je  tvořena dvouhlavým orlem na rudém podkladu. Nerostné bohatství země  tvoří: ropa, zemní plyn, železná, měděná a chromová ruda. Zajímavá a mnohdy překvapivá je historie Albánie, dokonce i se zajímavou vazbou na Československo v novodobých dějinách.

Albánie má 362 km mořského pobřeží (Jaderské moře, Jónské moře). Západní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře, zatímco její jihozápadní část leží na pobřeží Jónského moře. Nejdelší řekou je Drin, na které se nacházejí tři významné hydroelektrárny, které pokrývají většinu spotřeby elektrické energie Albánie. Vodní plochy tvoří 4% procenta rozlohy země (v ČR to jsou 2%). Ve dvacátém století došlo v Albánii k rozsáhlému vysoušení pobřežních mokřadů a jejich zúrodňování pro získání nové zemědělsky obhospodařovatelné půdy. Zároveň v Albánii přistoupili k budování závlahových systémů a vodních nádrží na zadržování vody, především pak v horských oblastech, která je v případě potřeby  regulovaně vypouštěna a využívána.

V Albánii se nacházejí dvě významná jezera. Je to Skadarské jezero (krasového původu) , které je největší na Balkáně a o které se Albánie dělí s Černou Horou. Rozloha je cca 360 km2 a objem 1, 93 km3, hloubka je max 12 metrů.  Druhé největší je  Ohridské jezero, tektonického původu, které leží na hranicích s Makedoniií. Plocha je 358 km2,  je 30 km dlouhé a 15 km široké, dosahuje hloubky až 300 metrů. Voda v jezeře je průzračně čistá s viditelností do 22 metrů. Působivá je nekonečná škála modré barvy při pohledu na vodní hladinu. Teplota v létě dosahuje 24 oC.  Voda z Ohridského jezera napájí řeku Černý Drin, přičemž Ohridské jezero je napájeno  podzemní vodou a současně podzemní řekou, která přivádí vodu  z Prespanského jezera, které je třetím největším jezerem v Albánii (plocha: 285 km2 hloubka: 54 m ).

V Albánii se nachází poměrně hustá síť vodních toků. Nejdelší vodní tok v Albánii Drin vzniká soutokem vodního toku Černý Drin, vytékajícího z Ohridského jezera a Bílého Drinu, pramenícího v Kosovu. Délka vodního toku je 148 km (včetně Černého Drinu to je pak 281 km). Plocha povodí je 12600 km2 a průměrný průtok 290 m3/s. Drin ústí do vodního toku Buna a v Drinském zálivu se společně vlévají do Jaderského moře.  Vodní tok protéká především horskou oblastí. Vysoké vodní stavy v zimě mají za následek rozsáhlé  záplavy, nejhorší to bývá ve města Skadar. V létě se naopak jedná o velmi nízké průtoky.  Na dolním toku se nacházejí tři významné vodní nádrže, využívané pro vodní elektrárny, mimo menších elektráren se zde nacházejí i tři pro Albánii významné vodní elektrárny. V současné době využívá Albánie elektřinu pouze z vodních elektráren. Albánie měla zájem vybudovat atomovou elektrárnu, ale po problémech s atomovou elektrárnou v Japonsku od již připravené stavby odstoupila. Nádrže jsou využívány ale i pro plavbu a rekreaci.

Dalším významným tokem je řeka Vjosa (poslední divoký tok v Evropě), která pramení v Řecku na svahu hory Katáras v pohoří Pindos, protéká celou Albánii a je 249 km dlouhá, její povodí má rozlohu 6 600 km². Teče v hluboké soutěsce a na dolním toku přes pobřežní rovinu, ústí do Jaderského moře severně od města Vlára. Průměrný průtok činí přibližně 160 m³/s.

V rámci našeho pobytu v Albánii jsme měli možnost navštívit a prohlédnout si v doprovodu pracovníků elektrárny nejníže po toku Drin ležící přehradu s vodní elektrárnou. Jednalo se o vodní elektrárnu HEC Van i Dojes.  Hráz přehrady vybudované v místě odstraněné (odstřelené) skály dosahuje výšky 76 m, objem nádrže je 580 mil. m3.  Délka potrubí vedeného  z přehrady k turbínám je 94 m, průměr potrubí 5,54 metrů. Turbín se na elektrárně nachází celkem 5  s tím, že všech pět je v provozu pouze po několik měsíců v zimním období, v době zvýšených průtoků ve vodním toku Drin. Výkon jedné turbíny je 50 MW, celkový maximální  výkon je 250 MW. Elektrárna byla vybudovaná a dána do provozu v letech 1971 až 1973. V nedávné době zde proběhla generální oprava.

Maximální hladina v přehradní nádrži je 57 m, provozní hladina je na úrovni 52 m a minimální hladina je na úrovni 40 metrů.

Schéma kaskády vodních elektráren na vodním toku Drin,

Pět nejvýznamnějších elektráren v Albánii mezi které patřila i námi navštívená jsou ve vlastnictví státu a to včetně souvisejících přehrad. Další menší vodní elektrárny jsou již ve vlastnictví soukromníků.

 

Vodní hospodářství v Albánii?

Albánci mají za to, že jsou zemí bohatou na vodu a to jak na povrchovou, tak i na kvalitní podzemní. Podzemní vodní jezera pocházejí z explozí ve flyšových skalách. V jižní části území je bohatá voda na obsah uhlovodíků, někdy vápníku a vápníku-hořčíku a Mp = 398 mg / l; Fp = 13,6 ° k, Ph = 2,72. Tato voda splňuje parametry pro použití při pití (převzato z internetu). Vodu a pouze jen vodu využívají v hydroelektrárnách na výrobu elektrické energie. Již ale nastala doba, kdy není možno současnými hydroelektrárnami pokrýt potřeby celé země a hledají se  nové způsoby výroby elektrické energie. Poté co ztroskotal záměr vybudovat jadernou elektrárnu (havárie v Japonsku), hledají lokality na vybudování nových přehrad pro následné hydroenergetické využití a nejen pro ně. A tak se v nedávné minulosti rozhořel spor o to, zda postavit přehradu na poslední divoké řece v Evropě a to na řece Vjose, která pramení v Řecku, protéká přes celou Albánii a po 272 km se vlévá do Jaderského moře. Přehradní hráz by měla dosahovat cca 45 m, s poměrně rozsáhlým územím, které by mělo být nově zatopeno a to v zemi, kde jsou zemědělsky obhospodařované pozemky velmi ceněny a vlastně nejen ty obhospodařované. V Albánii neprodávají pozemky ani Ti, kteří Albánii opouštějí.  Následný vývoj ukáže jak  se Albánie rozhodne.

Vodní toky jsou především v horských oblastech přírodního charakteru, k jejich regulaci docházelo zejména ve městech a to ne zrovna nejlepším způsobem. Vodní toky tvořené betonovými koryty s vodou vykazující značné znečištění a obsahující nemalé množství odpadků začínají být i v Albánii  minulostí.

Jinak je možné konstatovat, že v Albánii nedochází k neuváženým zásahům do životního prostředí. Na rozdíl od ČR se nevrhla Albánie do budování rozsáhlých fotovoltaických elektráren zabírající úrodnou půdou, nebudují tepelná čerpadla, nestaví bioplynové stanice pro něž by uměle produkovali biomasu.

Využívání přírodních zdrojů v Albánii se je uvážené. Vidět to je na hospodaření s vodou.

Pohled na promenádu v Durrës z místní restaurace ve které jsme trávili pojídáním místní sladké speciality a pitím místního koňaku poslední večer.

 

Související odkazy:

http://dokumenty.tv/albanie-kraska-se-spatnou-povesti-dokument/     Dokument o Albánii

 

http://www.bushmanfilm.com/albanie-road-trip/        Zápisky z cest – krátký film

http://www.mzv.cz/tirana/cz/obchod_a_ekonomika/energetika_v_albanii.html Velvyslanectví v ČR k ekektrárnám

http://www.industcards.com/hydro-albania.htm       Elektrárny v Albánii – přehled

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_power_stations_in_Albania Elektrárny v Albánii-seznam

https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der_Seen_in_Albanien   Jezera v Albánii-seznam

 

Bunkry v Albánii

Cestopisy a reportáže z Albánie

Albánie – průvodce

 

 

Vodohospodářské zaměření